Andrej Babiš vytváří dvě různá spojenectví: od politizované veřejnosti chce nakoupit její legitimitu, tu odcizenou láká na politický kýč. Čekat od něj můžeme i mystiku zemského živitele, nikdy ale nepovede žádné hnutí.

Připsáno později udělili finalisté soutěže o divadlo Komedie pražskému magistrátu několik rozporných rad, jak postupovat příště. Mají mít v komisích převahu odborníci nad politiky? Existuje při posuzování nezaujatost? Má být zadání soutěže obecné nebo podrobné? Tápe magistrát i divadelní obec.

Demonstrace s transparenty, projevy a nahlášeným průvodem se podobají bzučení mouchy u ucha volova: vyvolávají jen přepočítávání účastníků a informace o objízdných trasách dopravy. Protest potřebuje, aby zmasověl, moment, který společností otřese.

Z východu přichází a Východ chce i přinést do pražského divadla Komedie nový soubor, vítěz výběrového řízení. Hrát chce o světě moci, mechanismech politiky, mezích osobní svobody a tlacích doby na vědomé jednání jednotlivce. Kdo že si troufá a může-li uspět?

Možná nejobávanějším tabu každé konzumní společnosti je debata nad etikou stávající spotřeby či dokonce jejím dobrovolným omezováním. Spotřebitel přitom musí dobývat svá práva podobně, jako o ně kdysi musel bojovat každý jednotlivý výrobce. Má staronové heslo znít: Spotřebitelé všech zemí, spojte se?

Veřejnost se příliš zajímá o své okolí. Tím podle ministra pro místní rozvoj za Věci veřejné brzdí státní administrativu při umísťování nových staveb a zvyšuje náklady developerů – a to musí přestat za pomoci změn ve stavebním zákoně. Ve vládě bude novela co nevidět.

Odvoláním radaru před dvěma lety změnily USA strategii. Namísto silové ochrany zájmů amerických koncernů nastoupila trpělivá výchova Čechů k transparentnosti. Úlohu vojáků v Brdech od té doby zastávají obchodní diplomaté. Nadvládu chtějí získat s naším souhlasem.

Dušan Pařízek a jeho Komedie končí. Končí i transformace městských divadel. Divadlo si ošmírovala Hana Gregorová, ale v cestě jí stojí výběrová komise. Za deset svých let Pařízkovo divadlo přivezlo do Prahy hodně Evropy a to nejen opravdového umění, ale i docela jiné kulturní politiky.

Zvýšením a sjednocením DPH stát pohodlně zmnoží své příjmy na úkor chudších domácností a zároveň přestane ovlivňovat spotřební chování: kuřte si nebo nekuřte, jezděte autem nebo vlakem, znečišťujte sebe či okolí nebo ne, pro tento stát jste jeden spotřebitel. Co je neideologické, je ideologické.

Škrtnout dvě stě milionů na rychlíky neznamená jen těch dvě stě milionů ani jen ty rychlíky. Stát touto úsporou poruší smlouvu s Českými drahami a bude nově platit víc za méně spojů. Přitom není třeba neušetřit vůbec, stačí ušetřit výhodně.