„Pak zazněl gong a vešel král, svým podpatkem všem rytmus dal. A kdo neznal ten beat, ten mohl klidně domů jít.“ To jsou slova z krásného českého přebásnění písně American Pie od našeho pozdějšího velvyslance v USA Michaela Žantovského.
„Pak zazněl gong a vešel král, svým podpatkem všem rytmus dal. A kdo neznal ten beat, ten mohl klidně domů jít.“ To jsou slova z krásného českého přebásnění písně American Pie od našeho pozdějšího velvyslance v USA Michaela Žantovského. Ano, bylo pondělí, roku nula, zazněl gong a vešel nový americký prezident. Ve svém prvním týdnu Barack Obama dbal o instalační rituály, ale začal hned i změnami. Právo si všímalo obojího, komentovalo jen první. Už dlouho jsem neviděl žádného amerického prezidenta ve vlaku. Pondělní Právo přineslo snímek Obamy na zadní plošině symbolické železniční soupravy z Filadelfie do Washingtonu, jíž nový prezident vykonal cestu podle svého vzoru Abrahama Lincolna. Plošina byla na fotografii ozdobena pečetí s nápisem Renewing American promise.
Také hudební koncert na schodech Lincolnova památníku ve Washingtonu, na místě spojeném se známou snovou řečí Martina Luthera Kinga, se konal už v neděli, ale Právo se mu věnovalo v úterním vydání a čtenáři tak četli o koncertě asi ve chvíli, kdy už Obama skládal poprvé přísahu. Pondělní rituál, při němž Obama symbolicky vymaloval pokoj útulku pro bezdomovce, není vzdálený biblickému mytí nohou. Místo vyhlášení nezávislosti – Filadelfie, vlak – dopravní prostředek běžných občanů, Lincoln – bojovník za zrušení otroctví, černoch King – sen se splnil. Den před inaugurací Obama říká jasně, a Právo bez odstupu po něm: já jsem váš splněný sen. Není splněný, snít je ale znovu povoleno.
Hlavní text středečního Práva začíná větou: „Amerika zažila včera historický den.“ Ta věta je projevem touhy po tom být u něčeho, co přetrvá, a moci o tom aspoň podat zprávu, když jiný podíl je vyloučen. Novináři se museli hodně snažit, aby našli zlidšťující chyby v jinak dokonalé ceremonii. Naštěstí pro ně došlo k přehození slovosledu v přísaze a k šestiminutovému zpoždění slibu.
Pečlivostí v rituálech se Obama zajistil u tradicionalistů, pak už začaly konečně změny. Guantánamo padlo několik hodin po inauguraci, Právo o tom psalo ve čtvrtek i v pátek. Zdůrazňovalo přitom distanc Obamy od Bushe, stejně jako při ohlášeném stahování z Iráku a přehodnocování radaru. Polemiku však s rozhodnutím navázat na Bushovu doktrínu boje proti terorismu v Afghánistánu nevedlo. Obama představuje změnu, píše se tak více o změnách, než o kontinuitě. Přitom právě míra obojího bude nejdůležitější.
Příběh Obamova nástupu může i v českém prostředí proměnit způsob debaty. Odpůrci neokonzervativní politiky George Bushe mladšího byli v České republice od jisté doby ztotožňováni s antiamerikanisty. Spojené státy mají v českých novinách své vlivné křídlo. Své v tomto nálepkování vykonal v Lidových novinách například Zbyněk Petráček. Protesty proti summitům ekonomického konsensu ztělesněného Mezinárodním měnovým fondem, demonstrace proti americké invazi do Iráku, odpor proti instalaci radaru – to všechno se na několik let stalo nevděkem za četnou americkou pomoc naší zemi. Ze sporu o politiku se dělal spor o historii.
Ve ztišené sloce zmíněné písně zpívá se na konci: „Na pozdrav nám všem krátce kýv‘ a řek’: Vše je jiné, nežli dřív, a nač se proto vzdávat. My všichni ušli svůj snad díl a cesta je lepší nežli cíl.“ Svět má díky Obamovi náladu být znovu okouzlen, právem či neprávem. Součástí změny v debatě o USA u nás musí být především konec účelového okřikování.
Text vyšel v Literárních novinách 2009-5 na straně 2.
Publikováno online 2.2.2009
