Tři otázky pro ředitelku Nakladatelství Lidové noviny Evu Pleškovou nad usnesením Valné hromady Obce překladatelů.

Uzavíráte s autory překladů vámi vydávaných titulů jednorázové smlouvy, zahrnující jak dílo, tak jeho pronájem (tj. licenci k vydání), nebo tyto položky odlišujete?
S většinou překladatelů máme individuální dohody podle povahy díla i podle ekonomických možností díla. Tam, kde očekáváme, že kvalita překladu ovlivní výrazným způsobem prodej, uzavíráme smlouvy, kde překladatel dostává procenta z prodaných výtisků. Není proto možné přijmout paušální tvrzení Obce překladatelů. Navíc se z dlouholeté praxe domnívám, že mezi cenami překladu existuje obrovský rozdíl podle ekonomického prostředí, kam cílí. Jinak platí například televize, jinak deník, jinak nakladatel, který vydává dotovaný titul. Překladatelé většinou tyto zdroje kombinují a jsou si vědomi ekonomického zázemí objednatelů. Vysokoškolské vzdělání a často mezinárodní renomé mají i zaměstnanci například Akademie věd ČR a jak jsou placeni? Vždyť jsouz námi doslova překladatelští mistři, kteří perfektně přeloží stovky stran za měsíc (a jejich příjem tomu odpovídá), a zrovna tak jsou známé případy, kdy si někteří překladatelé díky svému tempu nevydělají při jakýchkoli tarifech. Chci jen naznačit, že pracovní výkon je individuální záležitost.

Jaké vidíte možnosti narovnání ohodnocení překladatelů? Měl by se na něm spolupodílet stát (jak?), případně jaké rezervy vidíte u sebe?
Myslím, že většina nakladatelů se chová obdobně. Možná víte, že distribuční rabat v Čechách již sahá k padesáti procentům. Výrobní cena se u průměrného nákladu dvoutisíc výtisků pohybuje mezi třiceti a pětatřiceti procenty. Kde si myslíte, že jsou nakladatelské rezervy? Pokud dojde k tlaku na ceny překladu, nepochybně dojde k redukci překladových zakázek v našem oboru ve prospěch „osvědčených trháků“, ale v nich zřejmě problém není (tam fungují procenta). Pokud by překladatel, stejně jako autor, přistoupil na zálohu a procenta, a převzal tak na sebe část enormního rizika, které nese nakladatel, tak jistě vzniká prostor k jednání.
Co se týče státu, nevím, podle jakých kritérií by chtěli, aby stát dotoval překladatele? Měl by podporovat každý překlad? I titulky k filmu? V této chvíli stát podporuje viditelně nekomerční vydání velmi průhlednými částkami, což je v pořádku.

Bude se vám lépe jednat s Dilia jako zástupcem překladatelů pro licenční smlouvy o pronájmech děl? Proč?
Prostředník jako Dilia rozhodně nemá žádné opodstatnění. Jsme malý trh s přehlednými vazbami, nejsme trh anglo-americký. Máme stálý okruh dobrých a spolehlivých spolupracovníků. Snažíme se jim nabízet práci, která jim vyhovuje a odpovídá jejich povaze. Volíme osobní a individuálním přístup. Proč by mezi nás měla vstupovat Dilia – aby snad vymohla lepší podmínky? Obecně se domnívám, že podobný tlak povede pouze k velké redukci nákupu zahraničních autorských práv na nové „nejisté“ tituly, ne k zlepšení pracovních podmínek překladatelů, ale k menším pracovním příležitostem.