O kapitalistické utopii: čím volnější je trh, tím více je svobody

Od smrti boha je svoboda nejvyšším smyslem života. Tak jako byly různé a zároveň si podobné představy o bozích, různě podobné jsou i představy svobody. Jsou svobodné. Ovšem jen dotud, než někdo představu svobody monopolizuje pro svou ideologii.

Současná neoklasická ekonomie vytěsnila etiku. Přesněji: udělala to už dávno a vyložila lidem člověka z hlediska nabídky a poptávky. Lásku i přátelství i štěstí a radost, nebo touhu, poznání, bolest, pomoc a soucit zaúčtovala, dala jim cenu na volném trhu a všechnu jinou jim upřela.

A dost, řekl si ekonom dobra Tomáš Sedláček, nechci už cenit slzy na halíře a úsměvy na centy a chce i v Česku vrátit ekonomii její filosofii, znovu nastolit hodnoty, obnovit etično v ekonomickém rozhodování. Tedy redefinovat užitek jako základní ekonomickou veličinu ve prospěch teze o větším štěstí uvědomovaném. Výsledkem se stala jeho kniha Ekonomie dobra a zla, vzápětí po vydání nejprodávanější titul většiny knihkupectví, přijetí recenzentů vesměs mimořádně kladné.

Veřejně projevit názor je občanská ctnost. Být zavřený ne tak docela. Přece ta policie nezavírá lidi jen tak pro nic za nic. A přece věřte, že zavírá. Toť můj závěr z životně prvního zadržení a noci strávené na dřevěné pryčně cely v Bartolomějské ulici.

Barack Obama zrušil radar.

Měl všechny nevýhody účelových zbrojařských projektů. Byl drahý, a tedy neospravedlnitelný v době hospodářské krize.

Byl neúčinný, a tedy nepoužitelný pro potřebu případné obrany před skloňovanými hrozbami. Zvyšoval napětí, a byl tak nevěrohodný pro odzbrojovací úsilí americké diplomacie po vítězství demokratů. Vyvolával odpor americké i naší veřejnosti a prezident Obama je větší demokrat než politik. Sem chci ale psát o něčem jiném než o mrtvém projektu.

Nad edicí Levných knih Filmy patří lidu

Nakladatelství Levné knihy je bibliofilovi nemilé, vydává mu Dostojevského a Baudelaira v podobě neodpovídající obsahu. Jsou to spotřební knihy, do nichž si člověk zaškrtává, snad může i ohýbat rohy za dočtenou kapitolou nebo jednou přečtenými podloží v chalupě dřevěný stůl, jemuž pes okousal nohu. Knihy zpředmětněné, zkonzumovat je a odhodit.

Ring volný

Teze, že radar nás ochrání od všeho nebezpečenství, a jiná, že jádro zas zajistí dostatek energie tak, aby konečně šlo topit a větrat zároveň, mají obě stejný základ: lenost. Lenost se bránit, lenost šetřit, lenost přemýšlet.

Dva Janové, jako tenkrát.

Bojím se toho přirovnání. Jan Tamáš a Jan Bednář drží v Praze již téměř půl měsíce hladovku proti radaru.

Když Greenpeace obsadili radarovou kótu, frajeři, říkal jsem si a navštívil jsem je. Kromě pokuty však nic nehrozí.

V Právu článek vyšel s titulkem „Opozice to zase zkouší bez fantazie“

Všichni chápou, že opozice vládě nedůvěřuje. Není třeba to projevovat neúspěšným hlasováním. A že bude neúspěšné, o tom není pochyb. Za zelené to vyjádřila jasně republiková rada: rozhodnutí o odchodu z vlády se odkládá do listopadu.

Francouzi jsou nesmírně pyšní na svou metodu práce s textem. Spočívá především v tom, že se nesleduje, co chtěl básník textem říci, ale co jím řekl a jak. Asi tehdy někdy jsem se naučil umění vytáhnout z každého textu to podstatné, což se mi dnes hodí při čtení diplomatických nót o radaru, které dělají, že je radar pod NATO, ač pečlivé čtení ví, že je to jen hra.

Jak se tak snažím zmoudřet, dolehly ke mně dvě koncepce vděku.

V politice prý neexistuje, říkává Martin Bursík. Zaujalo mě, zapsal jsem si.
S radarem máme tu naopak podle Václava Havla spor o vděk Američanům. Proti letům 1918, 1945 a 1989, která má Havel jistě na mysli, kdy bylo Československu Američany pomoženo v rámci jejich vlastní širší koncepce zahraničněpolitické akce, je třeba stavět léta 1938, 1948 a 1968, kdy se tak nestalo.